Ambrož

Synonyma hesla: AmbrosiusAmbrož MilánskýAmbrosius Mediolanensis

Kategorie: osobnost křesťanství

Podkategorie: svatí

Místní zařazení: Itálie

Časové zařazení: rané křesťanství 4. století

Ambrož, biskup v Mediolanu (Milán; 374–397), se narodil pravděpodobně v Trevíru v roce 339. Pocházel z jedné přední římské rodiny. Otec, který zemřel brzy po jeho narození, zastával v Galii vrchní správní funkci (praefectus praetorio). Ambrož nastoupil úřednickou cestu odpovídající postavení jeho rodiny a v roce 370 se stal správcem provincií v Horní Itálii (consularis Liguriae et Aemiliae). Když se v této hodnosti pokoušel o zprostředkování ve sporu o nástupce milánského biskupa Auxentia, jednající strany se najednou dohodly na něm jakožto na novém biskupovi. Ambrož se po jistém zdráhání podvolil; přijal křest a za dalších osm dní, snad 7. prosince 374, biskupské svěcení. Uplatnil se především jako církevní politik. Dovedl úspěšně obhájit samostatnost i autoritu církve vůči státu a hájil církev proti bludařům, Židům a pohanům.
Hned na počátku svého působení v biskupském úřadě musel zvládnout úkol, jak zabránit obsazení jednoho milánského kostela ariány, kteří se ještě těšili podpoře dvora. Problém vyřešil tak, že se s věřícími zavřel v ohroženém kostele. Horlivost věřících udržoval zpěvem antifon a hymnů známých na Východě. Odtud se datuje historie církevního zpěvu na Západě.
Nástupem Theodosia I. ztratilo ariánství v Římě vliv. Císař si Ambrože vážil a dvakrát se podřídil jeho vůli. V roce 388 Theodosius nařídil, aby křesťanská obec znovu postavila synagogu, kterou pobouření křesťané v Mezopotámii zbořili. Ambrožovi se podařilo dosáhnout toho, že císař své nařízení odvolal. V roce 390 dal generál Butherich zatknout oblíbeného soluňského závodníka a byl za to ve městě lynčován. Theodosius zjednal pořádek tak, že dal vojáky obklíčit cirkus a shromážděný lid rozkázal pobít; traduje se, že tak bylo povražděno na sedm tisíc lidí. Ambrož nepovažoval takový trest za přiměřený a pohnul císaře, aby vykonal sice neveřejné, ale církevní pokání.
Ambrož má zřejmě také přímou zásluhu na tom, že císař Gratianus zrušil státní podporu oficiálního římského kultu a že se části římského senátu přes opakované pokusy nepodařilo do zasedací síně znovu umístit sochu bohyně Viktorie, která byla již za Konstantina odstraněna.
Ambrož je osobností nejen historicky významnou, ale i lidsky velikou. Svou oddaností, s jakou zastával svěřený úřad, ukazuje, jak se římská ctnost doplňuje a zkvalitňuje křesťanskou ctností a oč ta druhá předstihuje první. Známá mozaika v milánském chrámu svatého Ambrože je jediným portrétem církevního otce, u nějž lze tušit podobnost mezi zobrazením a skutečností.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

Itálie

křesťanství

rané křesťanství

svatí

4. století



Copyright iEncyklopedie.cz