iEncyklopedie.cz

Z řec. anáthema (ze slovesa anatithénai, »položit na«), »zásvětný dar« zasvěcený božstvu. Později v biblické řečtině se tímto výrazem označoval k Boží poctě zničený předmět či osoba. Konečně v křesťanství nabyl významu »prokletí«. V církevní terminologii se termínu používalo k označení odsouzení nějakého kacířského nebo nesprávného tvrzení či k označení vyloučení z církve ( - exkomunikace), nápravného církevního trestu, kterým je věřící vyloučen ze spojení s církví a je zbaven duchovních dober.