iEncyklopedie.cz

Z řec. antiphoné, »hlas proti hlasu«. Od 4. stol. označuje provedení dvouchórového zpěvu způsobem, kdy jeden sbor odpovídá druhému. Toto provedení je rozdílné od staršího liturgického zpěvu, ve kterém jednomu sólistovi odpovídá všechen lid a., vyslovenou předtím v - žalmu. Podle svědectví Jana Zlatoústého "lid nezná celý žalm, a proto zpívá vhodný verš, který obsahuje nějakou vznešenou pravdu". Později vešla a. do mešní liturgie jako prvek zkrášlující některé části obřadu ( - introit, - obětování, - přijímání). V - liturgii hodin slouží a. v podstatě jako - žalm, neboť pomáhá dokreslit literární druh žalmu, přeměňuje ho v osobní - modlitbu, osvětluje věty, které si zasluhují pozornost, a podle okolností dává některému žalmu určitý zvláštní tón.