iEncyklopedie.cz

Apokalypsou (řec. apkalypsé) se rozumí odhalení a zjevení o běhu světa a o jeho konci. Takové spekulace o světových dějinách se vyskytovaly mj. v íránském náboženství, v židovství (viz judaismus), v křesťanství a v islámu. Hinduismus, buddhismus a také aztécké náboženství znají příbuzné představy. Mezi nimi se často najdou shody a vzájemné ovlivňování. Autoři těchto příběhů podávají své vize blížícího se konce světa v barvitých obrazech a vizích. Chrání se však jasných výpovědí a utíkají se do neurčitosti. Ve slovních hříčkách a kombinacích se symbolickými číselnými hodnotami se snaží vypočíst počátek nového věku. Za těmito tajemnými a neprůhlednými náčrty průběhu světového dění stojí v monoteistických náboženstvích dualistický názor: Bůh a zlo, resp. světlo a temnota. Dějiny světa nejsou nic jiného než dějiny zápasu obou principů o nadvládu nad světem. Přítomný věk se přitom popisuje tak, jako by byl pevně v rukou zla. Avšak dají se rozeznat i Boží znamení, že to je jen přechodné stadium k době spásy. Příchodem Vykupitele z onoho světa budou věřící osvobozeni od svého utrpení. Rajský původní stav se vrátí. Tyto spekulace vznikaly často v dobách nouze a pronásledování. Měly povzbudit zbožné a utěšit je v pozemském utrpení, ale i vyzvat k tomu, aby se v utrpení osvědčili pro Boží říši. Nejznámějším dílem apokalyptického námětu je poslední kniha Nového zákona, Zjevení sv. Jana, kde je toto téma spojeno s druhým příchodem Krista(na počátku 1. kapitoly je text označen jako "Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu a naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi"). Kniha vznikla kolem r. 95, apoštol Jan ji napsal na ostrově Pathmos, kde byl ve vyhnanství.