Apoštolské konstituce

Kategorie: křesťanství

Časové zařazení: rané křesťanství

Apoštolské konstituce (kánony) jsou nejrozsáhlejším církevním řádem, který se zachoval z časů prvotní církve. Byl sestaven ze starších církevních řádů, které ale byly částečně přizpůsobeny poměrům na konci 4. století. Z celkem osmi knih obsahuje prvních šest Didascalia apostolorum, sedmá kniha je ve své první části komentovaným vydáním Didaché, druhá část obsahuje formuláře modliteb a pokyny ke křtu. Osmá kniha je rozšířením církevního řádu Hippolytova; na závěr je připojeno 85 apoštolských kánonů, které tvoří církevní zákoník, převážně v kazuistické podobě, zabývající se především povinnostmi kleriků. Část se shoduje se závěry synod v Antiochii roku 341 a v Laodiceji ve Frýgii (mezi 343 a 381). Poslední kánon (85) vlastně kánonem není, je to seznam kanonických knih. V závěru obsahuje čtrnáct Pavlových listů, Jakubův list, tři Janovy listy, Judův list, dva Petrovy listy, dva Klementovy, osm knih Klementových konstitucí, tj. Apoštolských konstitucí, jejichž závěr tvoří tento kánon 85, a Skutky apoštolů. Janova Apokalypsa nebyla ještě do kánonu zahrnuta. Konstituce se neměly podle vůle autora zveřejňovat pro svůj „mystický“ (tedy svátostí se týkající) obsah.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

rané křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz