iEncyklopedie.cz

Vedle Sókrata a Platóna, jejichž duchovními žáky Aristotelés byl, měl on a jeho filozofie asi největší vliv na další duchovní vývoj antiky a křesťanského učení středověku. Části Aristotelových spisů, především jeho metafyzické traktáty, byly přeloženy na dvoře al-Mansúra v Bagdádu do arabštiny a byly ve španělském chalífátu Córdobě v centru činnosti významných židovských a arabských učenců jako Maimonida, Aviceny a Averroa. Také Augustin přeložil už v 5. století část jeho díla do latiny. Znalost Aristotela dala pak předním scholastikům 12. a 13. století podnět ke spojení spekulativní etiky a logiky s dogmatickou naukou křesťanství. Učenci, jako Tomáš Akvinský, Albert Veliký a Jan Duns Scotus vypracovali přitom myšlenkové systémy, které byly už mezi nimi samotnými kontroverzní a už neodpovídaly Aristotelově filozofii.