Arius

Synonyma hesla: Areios

Kategorie: osobnost

Časové zařazení: rané křesťanství 3. století 4. století

Z tradice se nedovídáme, kdy se Arius (Areios) narodil; snad kolem roku 260. Byl žákem mučedníka Lukiana Antiochijského, za Diokleciánova pronásledování uprchl do Alexandrie, kde jako presbyter vyučoval teologii. V té době se v různých vnitroalexandrijských sporech přidával na tu či onu stranu. Strany se ovšem měnily, a tak se stalo, že jeho dřívější straničtí kolegové a pozdější protivníci upozornili biskupa Alexandra, že Arius zastává takovou nauku o Trojici, která je podle alexandrijského pojetí heretická. Biskup Alexandr vystoupil proti Ariovi.
Arius požádal o podporu přívržence své teologie. Řadili se k nim i biskupové, nejvlivnějším z nich byl Eusebius z Nikomédie. Vystoupení „syllukianistů“, Lukianových žáků, v Ariův prospěch, zapříčinilo, že se většina řeckých církevních obcí rozštěpila: vypukl ariánský spor. Naukové odlišnosti se původně ani tak netýkaly podstatné jednoty nebo stejnosti mezi Logem a Otcem, nýbrž řešily jiný problém, totiž věčné zrození Logu. Arius se domníval, že jedině Bůh je bez počátku a sám sobě příčinou, takže vše ostatní mimo Boha musí mít svou příčinu ve vůli Boží a stvořitelským činem Božím je povoláno k bytí, čímž má pak vše také svůj počátek. A tak i Logos musí mít svůj počátek a tomuto počátku Logu musí předcházet stav, kdy Logos ještě nebyl stvořen. Byl tedy stvořen z ničeho, neboť skutečně předtím nebyl, dokud nebyl stvořen. Arius tak ostře oddělil Logos v Bohu od Logu, jejž Bůh stvořil přede vším stvořením jako prostředníka veškerého stvoření, a jen o tomto druhém Logu byl Arius ochoten hovořit jako o „Božím Synu“. Tím se ovšem dostal do rozporu s alexandrijskou teologií, zvláště s naukou o věčném zrození Logu, jež byla nutně vyvozována z neproměnnosti Boží: když je Bůh neproměnný, byl Bůh vždy a věčně Otcem; proto zplození Syna není možné chápat podle podobnosti s lidskými vztahy, ale podobně jako vystupování světelného paprsku ze světla. – V tomto protikladu se ustavilo rozlišení mezi „stvořením“ a „zplozením“; všechny ostatní kontroverze byly důsledkem tohoto počátečního nahlédnutí a formulování.
Spor způsobil rozdělení církve. Když vládu na Východě převzal Konstantin, jeho hlavní starostí bylo urovnání tohoto sporu. Napsal naléhavý list Alexandrovi i Ariovi a dal podnět ke svolání všeobecného sněmu do Niceje, na němž byl Arius odsouzen a vyobcován z církve. V průběhu pokračujících sporů nemohl být Arius rehabilitován bez podpory císaře a ten měl zájem na uklidnění situace dosažením všeobecného vyznání víry. Alexandrův nástupce Atanáš se však v Alexandrii zdráhal přistoupit k usmíření. Konstantin stále naléhavěji požadoval, aby byl Arius opět přijat do církevní obce. Než došlo ke konečnému měření sil mezi Atanášem a císařem, Arius zemřel. Atanáš rozšířil o Ariově smrti nepravdivou zprávu, čímž se v našich dostává do méně příznivého světla. Arius zemřel v roce 336. Ariánský spor brzy nato vypukl znovu, původní Ariovo učení v něm však už nehrálo významnou roli. Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

4. století

rané křesťanství

3. století



Copyright iEncyklopedie.cz