iEncyklopedie.cz

V těchto náboženských systémech bylo v popředí uctívání nebeských těles. Taková náboženství existovala ve všech kulturách světa všech dob. Vedle slunce a měsíce je přitom na prvním místě jako zbožšťovaná hvězda Venuše. Astrální náboženství jsou stále předmětem a projevem astronomického pozorování nebe a spojují se často s astrologickými spekulacemi, výkladem hvězd a horoskopy. Také zvěrokruhy nebo jim podobná znamení hrají podobnou roli. U nejrůznějších kultur lze také zjistit, že astrální náboženství jsou vůči náboženstvím prvků sekundárním jevem. Výjimku tvoří uctívání slunce, které jako nebeské těleso i jako dárce světla a tepla je třeba přiřadit k oběma oblastem. Tak ve staroorientálních náboženstvích vystupuje vedle boha nebe Ana brzy Šamaš jako bůh slunce a Sín jako bůh měsíce, ve starém Egyptě Ré vedle boha duchů a stvoření Atuma. V mezoamerických systémech bohů je tomu podobně. Vedle uctívání slunce v kulturách, které jinak znají přírodní bohy, jako déšť, bouři, oheň a jiné přírodní jevy, přistupuje v pozdějších fázích uctívání hvězd, které pak přebírá primát, aniž však potlačuje staré bohy. Zřetelně se to jeví při příchodu národů Nahuů, Toltéků a Aztéků do Mexika, které byly fixovány na uctívání jitřenky, ale integrovali do své víry už existující bohy.