Astronomie

Kategorie: religionistika

Hvězdářství, pozorování oblohy a promítání lidských vazeb do nebeského dění určovaly už velmi brzy způsoby chování a vedly v Číně už kolem r. 3000 př. Kr. k matematické realizaci ve hvězdárnách a kalendářích. V Řecku kolem r. 600 př. Kr. bylo slunce chápáno jako střed světa. Křesťanská církev nastoupila ve 2. století podle učebnice Ptolemaiovy jinou cestu. Považovala téměř 1300 let, jak odpovídalo výkladu bible, zemi za střed nebe, až Koperník podal západnímu světu r. 1543 teoretický důkaz heliocentrického světového systému, což však "neprokázal" ve smyslu Zjevení. Možný výpočet oběhu Země kolem slunce, měřitelnost přírodních jevů a možnost stanovování přírodních zákonů přivodil v době reformace mj. politické problémy a skrýval nebezpečí pro církvní politiku. I když Galileův kontroverzní spis byl v létech 1609 - 1835 na indexu, po Isaacu Newtonovi římská církev svůj odpor proti astronomii opustila.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz