Atanáš

Synonyma hesla: AthanasiosAthanášAthanasius

Kategorie: osobnost křesťanství

Podkategorie: svatí

Časové zařazení: rané křesťanství 4. století

Atanáš po celý život neochvějně bojoval za svobodu církve v dogmatických otázkách, to znamená proti poručníkování ze strany státní moci a proti její náboženské politice. Tento boj přispíval zároveň k budování a upevňování moci alexandrijského biskupa, jejíž základy položili jeho předchůdci. Protože jej Atanáš vedl proti herezi, především proti arianismu, stal se též velkým obhájcem pravověrnosti.
Narodil se asi roku 295. Jako jáhen se účastnil nicejského koncilu (325), kde už měl vyniknout v disputacích s ariány. Do dějin církve vstoupil v roce 328 (nebo trochu dříve), kdy byl i přes odpor silné alexandrijské skupiny vysvěcen na biskupa. Šlo přitom o lokální rozpory, které zpočátku souvisely se sporem o pravověrnost jen nepřímo. Jeho protivníkům poskytly první důvody k obžalobě a k jeho sesazení na synodě v Tyru v roce 335. Císař Konstantin vykonal rozhodnutí synody tak, že vypověděl Atanáše do Trevíru – nejodlehlejšího místa na opačném konci římské říše. Po císařově smrti se Atanáš sice mohl vrátit, ale nezdálo se, že by se církevněpolitická situace příliš změnila. Když ho antiochijská synoda opět sesadila, rozhodl se Atanáš získávat další spojence na Západě, který mu byl spíše nakloněn, jak se o tom přesvědčil během prvního vyhnanství. Papež Julius I. ho v Římě přijal a následujícího roku ho římská synoda zprostila obžalob, které na něj byly vzneseny. Velká synoda v Serdice (dnes bulharská Sofie) výslovně potvrdila jeho nároky na alexandrijský biskupský stolec. Tak se mohl v roce 346 (rok po smrti biskupa Řehoře, který byl dosazen na jeho místo) opět ujmout úřadu. Aby toho Atanáš skutečně dosáhl, musel v jeho prospěch energicky zakročit Constans, panující na Západě, u svého bratra Constantia, vládnoucího Východu. Když se v roce 350 stal Constantius jediným vládcem nad římskou říší, nemusel už brát žádné ohledy. Na arleské (353) a milánské (355) synodě byl Atanáš opětovně sesazen; příštího roku musel dokonce znovu uprchnout před státní mocí. Vydal se k egyptským poustevníkům, v nichž nalezl věrné druhy. Když se císař Julián Apostata ujal vlády, povolal zpět všechny biskupy, které jeho předchůdci vyhnali, aby tak způsobil v církvi rozbroje. Atanáš se opět vrátil na biskupský stolec. Nesplnil však naděje, které do něho císař vkládal. Úspěšně pracoval na usmíření rozvaděných stran, jež nastoupily cestu k pravověrnosti, a snažil se je sjednotit jak proti vlastnímu arianismu, tak proti Juliánově restauraci pohanství. Císař Julián poznal, že povolání Atanáše bylo velkým omylem jeho církevní politiky, a znovu jej poslal do vyhnanství. Atanáš se opět odebral za poustevníky v egyptských Thébách, ale už příští rok, po smrti císaře Juliána, se vrátil zpět. Za vlády císaře Valense musel však popáté (365) do exilu, ale lid si brzy vynutil jeho návrat. Svůj biskupský stolec pak už nemusel opustit až do své smrti v roce 373.
Atanášovy spisy měly vždy nesmírný význam. Představují však svého autora více jako církevněpolitického publicistu než jako dogmatika, jemuž jde spíše o srozumitelné vyjádření než o důkladné zdůvodnění svých úvah. Za vynikajícího spisovatele bychom ho však považovat nemohli. Jeho spisy se jeví jako neuspořádané a jednotvárné. U Atanáše dochází rovněž k poměrně častému jevu, totiž že ani velký respekt, kterému se těšil, nezabránil tomu, aby se některé jeho spisy neztratily a aby mu naopak nebyly podsouvány spisy nepravé.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

rané křesťanství

křesťanství

4. století

svatí



Copyright iEncyklopedie.cz