iEncyklopedie.cz

Benedikt z Nursie (kolem 480–547) ovlivnil svou Řeholí (Regula Benedicti; v rukopisech se objevuje i název Regula monasteriorum, tedy „Řehole pro kláštery“) ducha západního mnišství do takové míry, že ho lze nazvat zakladatelem, byť nikoli v chronologickém slova smyslu. Narodil se ve vážené rodině v umbrijské Nursii, se studiemi začal v Římě, ale přerušil je, poté co se rozhodl pro řeholní život. Po přípravě v mnišském společenství odešel jako poustevník do údolí řeky Anio u Subiaka. Neúspěšný pokus s reformováním mnišské komunity v sousedství byl podnětem k tomu, aby sám v údolí Ania založil klášter. Z tohoto opěrného bodu se záhy hnutí začalo šířit, přidávaly se také další kláštery v okolí. V letech 523 až 526 pro ně Benedikt navrhl klášterní pravidla. Jelikož však byl odtud vyhnán, založil na Monte Cassinu věhlasný klášter, kde má benediktinské mnišství svůj původ.
Řehole vyjadřuje Benediktův záměr zřídit pro službu Pánu družinu (schola servitii). Platí v ní strohá kázeň jako u armády, příznačná je též uvážená míra požadavků. Je zákonem, který je možno zachovávat, a proto také musí být dodržován. Benedikt přihlédl ke všemu, co v mnišských tradicích jeho doby existovalo; vyvaroval se však vší jednostrannosti. Jeho dílo je nejvelkolepějším svědectvím organizační síly římského myšlení a vyvolává tím větší obdiv, čím více se o něm uvažuje.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i českou literaturu do roku 2005.