Benediktini

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: řeholní život mužské řády benediktini

Členové všech církevních společenství, která si v průběhu staletí vzala za základ života - řeholi sv. Benedikta (asi 480-547), zakladatele - mnišství na Západě. Mluvíme-li o b., nelze mluvit o - řádu v pravém a vlastním smyslu slova, tedy jako by se jednalo o sdružená společenství s jednotnou vládou a hierarchií, nýbrž o společenství sdružených - klášterů, které mají jako společného představitele v Římě - opata s titulem - primase. Po založení klášterů v Subiacu a v Montecassinu, oba jsou dílem sv. Benedikta, - papež Řehoř Veliký (+604) benediktinský řád šířil tak, že založil kláštery na Celiu a na Sicílii a poslal - mnicha Augustina se čtyřiceti druhy evangelizovat Anglii. V 7. stol. vznikají ženské kláštery podle b. řehole, v nich sestry skládají jednoduché věčné - sliby. V Itálii mnišství rozkvetlo následkem obrácení Langobardů, v této době vznikají slavná - opatství jako Farfa, San Vincenzo ve Volturnu, Nonantola atd. Silný podnět k obnovení mnišství přišel z kláštera v Cluny (franc. Burgundsko), založeného r. 910, kde vzniklo důležité sdružení klášterů pod vedením jediné hlavy, opata v Cluny, podřízeného pouze papeži a nezávislého na světské vládě a místním biskupovi. Mezitím, zvláště v Itálii, jiné skupiny b. nabyly zkušenosti s poustevnickým životem ( - kamaldulští, - valombroziánští) a směřovaly k velmi přísnému dodržování řehole. V protikladu ke Cluny, ze kterého se zatím stala politická a územní mocnost, Bernard z Chiaravalle zreformoval klášter v Citeaux v duchu přísné - askeze ( - cisterciáci). Přestože zavedli vlastní zvyky, přejali benediktinskou řeholi (ale také tradice východního poustevnictví) také - kartuziáni (1084), silvestrini (1231), - celestýni (1264), - olivetáni (1313). Po těžkých ranách, které utrpěli benediktini především v severní Evropě v období - reformace, vyhlásil - tridentský koncil pro všechny kláštery povinnost sjednotit se do »kongregací«, aniž by to znamenalo ztrátu jejich autonomie. Teprve Lev XIII. (1893) sjednotil všechny - kongregace do benediktinské konfederace pod opatem primasem u sv. Anselma (Řím), který však nemá moc generálního opata nad všemi kláštery a kongregacemi. Pius XII. 1952 schválil pro tuto konfederaci, která dnes zahrnuje 21 kongregací s více než 30 tisíci členy rozdělenými do 237 klášterů mužských a 845 ženských, tzv. lex propria, vlastní zákon. Opati b. se scházejí každé čtyři roky v Římě na kongresu opatů, který rozhoduje o volbě primase. Věrni svému heslu - ora et labora se b. vždy odlišovali svou - spiritualitou, intenzivní sociální činností, šířením kultury (přepisování rukopisů a pořádání knihoven) a v - misiích.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

benediktini

řeholní život

mužské řády



Copyright iEncyklopedie.cz