iEncyklopedie.cz

Z řec. plurálu biblía, »knihy«, »sbírka knih«, později byl výraz použit v lat. v jednotném čísle ženského rodu biblia a následovně bible. Slovo b. se nikdy neobjevuje ve svatých knihách, ve 3. stol. po Kr. ho začínají užívat Pseudoklement, Klement Alexandrijský a Origenes. B. je teologické a literární podstaty, skládá se ze 73 spisů, rozdělených do dvou větších skupin: SZ - (46) židovského původu a NZ (27) původu křesťanského. Výraz Zákon - testament vychází z židovského berit a řeckého diathéke a znamená »pakt«, »smlouvu«. Z praktických důvodů jsou různé knihy b. rozčleněny do »kapitol« a každá kapitola do »veršů«. Rozdělení do kapitol bylo zavedeno ve 12. stol. anglickým - kardinálem Stephanem Langtonem, verše byly zavedeny v 16. stol. francouzským tiskařem Robertem Estiennem. - Víra přijímá b. jako jednotící skutečnost, ale z pohledu literární skladby, historického vzniku a teologického obsahu jde o různorodou sbírku knih. Knihy b., především knihy SZ, prošly před krystalizací do dnešní podoby dlouhým procesem ústního podání a potom písemným předáváním. Tak se utvářely knihy, které nejdříve - židé a potom křesťané uznali za knihy »svaté«, čili za normativní, kanonické. Výraz - kánon, z řec. kanón, znamená »míru« a tedy »řád«, »normu«. Kanonické jsou ty knihy, které - tradice vždy uznávala za »vnuknuté« Bohem. B. je tedy považována za »slovo Boží«. Je to kniha dosvědčující smysl dějin - Izraele a Ježíšova života, dějin počátků církve, a odtud pak lidských dějin. Termíny - protokanonický a - deuterokanonický, užívané pro jednotlivé knihy b., vzešly od Sixta ze Sieny (16. stol.), který z knih, tvořících kánon SZ, rozlišil ty, jež byly všemi shodně uznávány, a část souboru, o jehož vnuknutém charakteru vznikla během staletí pochybnost. K deuterokanonickým knihám patří: kniha Tobiášova, Júdit, kniha Moudrosti, Sirachovcova, Baruchova, 1. a 2. Makabejská a některé pasáže z knihy Danielovy (3,24-90, 13, 14) a z knihy Ester (10,4-16,24). Židé se ustálili na kánonu knih, jež považovali za svaté, na synodě v Jamné ke konci 1. stol. po Kr. Jde o kánon, který vylučuje právě knihy deuterokanonické. Pro katolíky byl však kánon SZ prakticky už stanoven dříve než židovský. Převzali převážnou část knih obsažených v řec. verzi - Septuaginty. Ustálení textů NZ bylo poměrně jednodušší a nejistoty se vztahují pouze na málo případů. Pokud se týká - biblického jazyka, byl SZ napsán téměř celý v hebrejštině, kromě: Jer 10,11, Dan 2,4b-7, Dan 28, Ezd 4,8 - 6,18, Ezd 7,12-26 v aramejštině a Mdr a 2 Mak v řečtině. V NZ bylo vše napsáno v řečtině, kromě - jak uvádí tradice - Matoušova evangelia, jehož text v aramejštině se však zcela ztratil. Prvopisy řeckého NZ zmizely všechny a byly nahrazeny kopiemi originálu nebo přepisy, jejichž porovnáním se starobylými překlady je studujícímu možné rekonstruovat obsah originálu.