Bráhmanismus

Kategorie: religionistika

Místní zařazení: Indie

Jméno této předformy hinduismu se odvozuje od fáze vývoje indického myšlení, v níž byly sepsány bráhmany a upanišady a bráhmanští kněží byli jedinými majiteli spásného vědění. Tuto vývojovou fázi označuje přesněji druhý stupeň indoárijské epochy, která následuje po nejstarší védské a přechází nakonec do novější hinduistické. Zaujímá proto období od asi r. 1000 př. Kr. do druhé poloviny 1. tisíciletí po Kr. Toto období se vyznačuje vznikem kastovnictví, vypracováním rituálů v pravou obětní vědu bráhmanskými kněžími, počátkem filozofické spekulace, touhou po vykoupení a myšlenkou askeze jako podstatné cesty ke spáse. Tato epocha zavedla nový úsek indického myšlení, v němž se už nesahalo k védským představám o bozích nebo k mýtickému myšlenkovému světu, aby se jimi vysvětlil svět a všechno bytí. Vyvinulo se nyní vědecko - filozofické řešení problémů, přičemž se zprvu navázalo na otázku nositele života a osudu po smrti. Hledání nositele všeho života vyústilo přes vypracování různých učení o prvcích, v nichž byl za nositele života považován vždy jiný prvek, např. voda nebo oheň, až po učení o světové duši. Jeho ústředními pojmy byli brahman a átman. Brahman, pronikající a nesoucí celý vesmír, se projevuje ve svatém slově, resp. ve svatých spisech (viz bráhmany), jejichž opatrovníky jsou kněží nebo bráhmani ("znalí brahma"). S povýšením brahma na nejvyšší princip dosáhli bráhmani nejvyšší pozice uvnitř kastovního systému na úkor kasty válečníků. Konsolidovali své postavení doktrínou, že oběti jimi prováděné mají největší spásnou moc. Vedle toho vyvinuli učení o stěhování duší (viz reinkarnace) a o karmanu jako určujícím faktoru při stěhování duší, přičemž znovuzrození jako bráhman bylo považováno za nejpříznivější.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

Indie



Copyright iEncyklopedie.cz