Buddha

Kategorie: religionistika

Podkategorie: buddhismus

"Probuzeným" se označuje v buddhismu ten, kdo dosáhl nejvyššího cíle, osvícení. Poznal a překonal zákonitosti, které nutí člověka při jeho uvěznění ve světě k věčným znovuzrozením. Buddhovství se přitom člení na dvě fáze: po osvobození od žádostivosti, nenávisti a nevědomosti je svět pro buddhu už sice duchovně překonán, avšak teprve po smrti, po splacení zbylého karmanu, přechází buddha do úplného vyvanutí (viz nirvána). Je způsobem jednání jednoho každého buddhy nezasahovat jako nějaký bůh do života věřícího, který se snaží o vykoupení, nýbrž přivádět hledající pouze svým učením a svým příkladem na správnou cestu. Nejvýznamnější "probuzený" je zakladatel buddhistického učení, historický Buddha Siddhártha Gautama (*asi 563 - +483 př. Kr.) z rodu Šákjů, pročež je označován také jako Šakjámuni, "Mudrc z domu Šákjů". Byl synem knížete Šuddhódany z Kapilavastu v dnešním Nepálu. V den jeho narození chtěla jeho matka Mája navštívit své rodiče, byla však cestou v blízkosti vesnice Lumbiní překvapena bolestmi. Podle legendy porodila Buddhu pod stromem šálovým ze svého pravého boku. Gautama prožíval bohaté mládí prince, až se v 16 letech oženil s Jašódharou. Když mu bylo 29 let, narodil se mu syn Ráhula ("pouto"). Ve stejnou dobu však potkal na čtyřech vyjížďkách postupně starce, nemocného, mrtvého a mnicha. První tři setkání mu dala poznat pomíjivost pozemského; poslední mu ukázalo cestu, jak se z něho osvobodit. Ocitl se na počátku poznání, neprodleně prchl od světského života a zůstal bez domova. Zprvu následoval jako poustevník dva různé učitele, pak se však cvičil po šest let v praxi askeze, kterou prováděl s intenzitou až životu nebezpečnou. Askezí se sice dostal ke dvěma nejnižším stupňům meditace, ale ani poznání ani vykoupení se mu nedostalo. Gautama přijímal zase potravu a usadil se pod stromem bódhi, později nazvaným "stromem probuzení", aby meditoval tak dlouho, až dosáhne osvícení. Tu poručil pokušitel Mára, jakýsi buddhistický satan, všem svým vojskům démonů, aby vytáhli do pole a zabránili meditujícímu Gautamovi stát se buddhou. Když démoni proti němu nic nezmohli, přivolal Mára bohyni rozkoše, která se před očima budoucího Buddhy obnažovala, ale ani to nemělo účinek. Nakonec se Gautama špičkami prstů pravé ruky dotkl země a pojmenoval tak zemi svědkem svého vítězství nad Márou. Následující noci prohlédl nakonec rozmanitá pouta, která jsou základem věčného koloběhu znovuzrození; za svítání dospěl k probuzení a stal se buddhou. Nato se odebral napřed k pěti asketům, s nimiž kdysi společně meditoval, a měl k nim své první kázání. Když takto Buddha uvedl v chod "kolo učení", připojili se k němu asketové jako mniši (viz bhikšu) a založili tak buddhistický řád (viz sangha). Až do svého 80. roku chodil nyní Buddha jako putující mnich a kázal. V legendách se popisuje, kterak v té době uskutečnil mnoho zázraků. Po zkaženém jídle Buddha zemřel nakonec pod stromem šálovým, kde mu jeho věrný žák mnich Ánanda připravil lůžko. Jeho tělo bylo po týdnu zpopelněno, avšak božský déšť se postaral o to, že ostatky zůstaly a byly rozděleny mezi osm nejvýznamnějších šlechtických rodů severní Indie. Znázorňování Buddhy v umění začalo teprve asi o 450 let později, do té doby byly uctívány jen symboly, jako kolo učení nebo otisk nohy nirvány dosáhnuvšího Buddhy. Buddha bývá znázorňován většinou v mnišském oděvu, sedící na lotosovém trůně. Mezi 32 tělesnými známkami, které jsou Buddhovi vlastní, je nápadný především uzel vlasů, přeměněný na výrůstek na hlavě, a třetí, božské oko na čele, symbolizující jeho vševědoucnost. Určité držení rukou (viz mudra) ukazuje věřícím, o kterého Buddhu nakonec jde, neboť protože už Siddhártha Buddha chápal sebe sama jako jen jednoho buddhu mezi mnohými, který učení nevynašel, nýbrž jen znovuobjevil, zná buddhistické náboženství mnoho probuzených. Vedle Buddhy přítomnosti (historického Buddhy) existuje dalších šest resp. 24 "lidských" buddhů, kteří žili na zemi v době před ním. Jedním z nejdůležitějších těchto dávnověkých buddhů je Dípankara, "Osvěcovatel", který prý jako první přinesl na svět světlo učení. Podle pozdější tradice se prý Buddha Gautama setkal v dřívějším životě s Dípankarou a nato se rozhodl, že se jednou sám stane buddhou. Stejně jako byli pravěcí buddhové, budou podle buddhistické tradice i budoucí buddhové. Jejich počet je neomezený, prameny jmenují jen devět budoucích buddhů příštích věků jménem. Nejbližší příští je Maitréja, který existuje nyní ještě pod jménem Nátha jako bódhisattva. V buddhistické spekulaci po 4. stol. se vyvinula představa o Ádibuddhovi, jakémsi Prabuddhovi, který existuje od počátku času a stojí na všemi jinými buddhy a bódhisattvy. Ztělesňuje princip buddhy sám o sobě a uvádí se různými způsoby v souvislost s pěti Tathágaty, transcendentními buddhy. Na rozdíl od časově vázaných, pozemských buddhů, nepodléhají transcendentní buddhové přírodním zákonům, jsou všudypřítomní a mohou tak úctu věřících odplatit nejen očišťováním myšlení, ale aktivní pomocí. Každému z těchto Tathágatů ("Dokonalí") nebo Džinů ("Vítězové") je přidělena jedna světová strana a jí odpovídající ráj. Vedle asi nejvíce uctívaného Amitábhy, který bdí nad západem, jsou džinové: Vairóčana (střed), Akšóbhja (východ), Ratnasambhava (jih) a Amóghasiddhi (sever).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

buddhismus



Copyright iEncyklopedie.cz