Čarodějnictví

Kategorie: religionistika

Využívání magických praktik k získání kontroly nad jinými lidmi a přírodními jevy. Z pohansko-antického světa se víra v čarodějnictví přenesla i do křesťanského prostředí. Proti víře v čarodějnice vystupovali v křesťanském starověku a středověku Hippolit, Jan Zlatoústý, Jan z Damašku. Císař Karel Veliký odsuzoval k smrti upalovače čarodějnic. Do své teologie však nauku o čarodějnictví zapracoval již Augustin. V církevní nauce zpočátku splývalo čarodějnictví s kacířstvím, rozpracováváno bylo od 13. stol., v r. 1484 vydal papež Inocenc VIII. o čarodějnictví zvláštní bulu, kterou byla zahájena řada čarodějnických procesů. K podstatným prvkům víry v čarodějnice patřil pakt s ďáblem a pohlavní styk s ním, účast na čarodějnické sobotě (sabbatu) a zlá kouzla. Také reformátoři věřili v existenci a působení čarodějnic. Jako soudní delikt bylo zakotveno od r. 1532 v Constitutio criminalis Carolina, v českých zemích součástí právního řádu od r. 1579. V českých zemích byl poslední čarodějnický proces uspořádán v r. 1756, císařským reskriptem byly zrušeny 6. 6. 1759. K upalování čarodějnic docházelo jak v zemích katolických, tak v zemích, kde převahu měly reformované či protestantské církve (viz Kladivo na čarodějnice). V současnosti ožívá víra v čarodějnictví v ezoterice a v okultismu.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz