Celibát

Kategorie: křesťanství

Tento termín (lat. caelebes - neženatý) označuje v římskokatolické církvi povinné bezženství kněze. Na základě některých míst bible (evangelium sv. Matouše 19,12; 1. list Korinťanům 7,32-35) se utvořil už v rané církvi názor, že panenství, resp. celibát duchovního uvolňuje zcela pro službu Bohu. První písemně známý zákon o celibátu pochází z let 300-306, kdy synoda v Elvíře ve Španělsku, zavázala ženaté jáhny a kněze k sexuální zdrženlivosti. Koncil v Niceji (r. 325) zahrnul toto ustanovení i na východní církev, ale 2. trulská synoda (692) zmírnila ustanovení pro východní církev v tom, že povolila podjáhnům, jáhnům a kněžím manželský život, pokud manželství uzavřeli před svěcením (tato praxe platí v pravoslaví po rozkolu r. 1054 doposud). Biskupové na Východě i Západě měli i nadále žít v celibátu. Po pádu západořímské říše se na Západě na některých územích v praxi celibát nedodržoval, obrat přineslo až clunyjské reformní hnutí. V českém státě bylo manželství kněží známo ještě za Přemysla Otakara I. Závaznost celibátu potvrdil 2. lateránský (1139) a tridentský koncil (1545-63), naposledy jej za závazný encyklikou Sacri caelibatus (1967) opět potvrdil papež Pavel VI. Pro řeckokatolickou církev (uniaté) a východní patriarcháty sjednocené s Římem platí pro jáhny a kněze jiná právní úprava vycházející z 2. trulské synody a tradic těchto místních církví (viz katolické východní církve). Závaznost celibátu pro římskokatolický klérus není povahy věroučné, ale právní.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz