Cesaropapismus

Kategorie: křesťanství

Z lat. caesar(ismus), a papismus. Termín zavedený v 18. stol. k označení zvláštního vztahu mezi světským panovníkem a církví, v němž se panovník cítí oprávněn zasahovat do vnitřních záležitostí církve. Po Milánském ediktu (313) si Konstantin podržel výsadu, dokonce povinnost, pomáhat církvi a bránit ji proti vnějším i vnitřním nepřátelům. Pro jeho nástupce to byl důvod pro časté vměšování se do záležitostí církve, včetně věroučných sporů. Vladař se sice nepovažoval za soudce těchto různic, ale mnohdy se snažil pohnout - biskupy k rozhodnutím, osobně pro něj výhodnějším. Tato praxe, která se nejvíce uplatnila v Byzanci a kterou po jejím pádu (1453) převzali ruští panovníci, vycházela také z římské tradice pontifica maxima. C. se na Západě projevoval hlavně za dob panovníků Svaté říše římské.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz