iEncyklopedie.cz

Z řec. charisma, odvozeno z charis, »milost«. Bohem udělený nadpřirozený dar, darovaný věřícímu pro naplnění poslání nebo služby v církvi a pro církev (srov. 1 Kor 12,7, Ef 4,12). Termín ch. se objevuje 16 krát ve spisech Pavlových a 1 krát u Petra (1 Petr 4,10). Sv. Pavel napsal čtyři výčty ch. se zhruba dvaceti různými schopnostmi, mezi něž patří glosolalie ( - mluvení jazyky), schopnost konat - zázraky, - prorokování, - rozlišování duchů atd. Posuzovat pravost ch. náleží - církevnímu úřadu (LG 12).