Církevní historiografie

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: církevní dějiny

V rámci vědecké teologie se církevní historiografie zabývá vylíčením a teologickou interpretací dějin církve a působením křesťanského hlásání na všechny oblasti lidského života. Církevní historiografie vznikla s úmyslem dokázat starobylost křesťanství a vylíčit křesťanské dějiny spásy souběžně s profánními dějinami. Počínaje Eusebiem z Cesareje, přes Orosia, Augustina a Jeronýma bylo vylíčení až do nové doby vázáno na dogmatické výroky o církvi, resp. na apologetický úmysl autorů. Rozdělení látky se opíralo o knihu Daniel nebo podobná ustanovení vzatá z bible. Humanismus a náboženské boje století reformace ukončily středověkou církevní historiografii s jejími poučnými tendencemi. Na její místo nastoupila kritická analýza "staré církve", zpracovaná podle pramenů. Exponenty tohoto vývoje byli na protestantské straně Matyáš Flacius "Illyricus" a jeho spolupracovníci na "magdeburských centuriích", na katolické straně "Anály" Cesara Baronia. V boji o pravou církev Kristovu si získali zásluhy v 17. a 18. stol. bolandisté a maurini svými edicemi textů. Na těchto vydáních později stavěla Migneho sbírka latinských a řeckých pramenů k církevním dějinám (viz patrologie). Souběžně s pokročilou sekularizací během osvícenství se opakovaly pokusy o co možná objektivní soupis stavu církevně historických vývojových procesů (např. Gottfried Arnold, Claude Fleury, Jean Mabillon, Lenain de Tillemont). V důsledku otevření vatikánských archivů se odvážili mj. Ignác von Döllinger, Adolf von Harnack, Albert Hauck a Karel Müller ke konci 19. stol. historicko-kritických souborných vylíčení. Od té doby došlo také v církevní historiografii ke specializaci v jednotlivých disciplínách.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

církevní dějiny



Copyright iEncyklopedie.cz