Církevní stát

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: Vatikán

Pozemky římské církve ve střední a jižní Itálii, které vznikly ve 4. stol. ze soukromých a veřejných darů, zorganizoval nově papež Řehoř I. koncem 6. stol. a nadále je spravoval centrálně. Darováním franckého panovníka Pipina (r. 756) k nim přibyly knížectví římské, Pentapolis (oblast od Rimini k Anconě), Emilia a byzantský exarchát Ravenna, a tak se značně rozšířily. Největšího rozsahu dosáhl církevní stát ve střední Itálii za papeže Inocence III. (1191 - 1216). Dočasný konec zažil církevní stát v 18. stol., když francouzští vojáci část církevního státu obsadili a zbývající území prohlásili za "římskou republiku". Na oficiální zrušení církevního státu Napoleonem I. Bonapartem odpověděl papež Pius VII. Napoleonovou exkomunikací. O skoro úplné obnovení církevního státu se zasloužil svým obratným jednáním na Vídeňském kongresu r. 1815 kardinál Consalvi. Ke konečnému zániku došlo 20. 9. 1870 obsazením "Svatého města" italskými oddíly. Roku 1871 se Řím stal hlavním městem království Itálie. Papež Pius IX. odsoudil anexi a odmítl garanční zákon z 13. 5. 1871, v němž italský stát poskytl záruky a přislíbil Svatému stolci téměř úplnou suverenitu a kromě toho roční důchod jako odškodnění za ztracené území. Smíření mezi Vatikánem a Itálií bylo dosaženo teprve r. 1929 lateránskými smlouvami. Při revizi konkordátu v r. 1985 ztratil však Vatikán mnoho práv a privilegií zaručených v konkordátu r. 1929. Od té doby už není katolicismus v Itálii státním náboženstvím.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

Vatikán



Copyright iEncyklopedie.cz