iEncyklopedie.cz

Chrám slouží jako prostor shromažďování křesťanské obce k bohoslužbě. Z pozdně antických tradic se vyvinuly po uznání církve za Konstantina Velikého dva nejdůležitější typy kostelů, podélná stavba (viz bazilika) a centrální stavba. Základní formě baziliky se až do baroka dávala přednost. Jejím podstatným znakem je podélně orientovaná střední loď s vyvýšeným patrem, kde mohla být umístěna okna. Liturgické centrum podélných staveb s apsidou a oltářem leží naproti vchodu většinou obráceno k východu. Baroko vyvinulo jako základní formu stavby kostela podélný sálový prostor s postranními kaplemi. Klasicismus a novogotika sáhly opět ke starším stavebním formám; teprve ve 20. stol. vznikly nové architektonické varianty.