Církevní úřad

Kategorie: křesťanství

Jakékoliv služební pověření, trvale ustavené Božím nebo církevním zřízením k dosažení duchovního účelu (CIC 145, par. 1). V obecném smyslu c.ú. označuje službu, která je vykonávána pro společenství v rámci nějaké funkce. Její původ vyplývá buď ze zmocnění či zásahu Božího, jako je tomu v případě úřadu - papeže či - biskupů, nebo z moci církve, jako je úřad diecézního soudce či soudního - vikáře. Z charakteristiky stálosti vychází zásada, že nejdříve existuje úřad a pak jeho nositel, s tím, že úřad trvá, i když jeho nositel pomine. Uvedená charakteristika vylučuje, aby se čistě dočasná funkce považovala za církevní úřad. Úřad lze chápat ze dvou hledisek. Z hlediska objektivního jako souhrn funkcí, ze kterých sestává, čili z práv a povinností, které k němu patří. Tak například úřad církevního soudce zahrnuje úřední znalost skutečností k získání mravní jistoty o nich a právo rozhodnout, jak v daném případě uplatnit zákon. Z hlediska subjektivního se vztahuje k výkonu funkcí jeho samotného nositele, což může být fyzická nebo právnická osoba.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz