Církve-východní

Kategorie: křesťanství

Rozumí se jimi všechny církve, které vznikly na území Východořímské říše nebo i za jejími hranicemi, ale závislé na byzantské církvi. Patriarcháty v Alexandrii, Antiochii a později v Konstantinopoli a Jeruzalémě zaujaly tradičně výsadní postavení a staly se metropolitními sídly. Za hranicemi byzantské říše jako nezávislé vznikly církev asyrská (později ovlivněná - nestoriánstvím) a církev - arménská. Každá z těchto velkých církví má svůj vlastní - ritus. V důsledku christologických sporů po chalcedonském koncilu se nejprve oddělila od byzatské církve - nestoriánská církev (Apoštolská církv Východu). Jejího příkladu následovali - maronité a tzv. církve nechalcedonské, a to - koptská ortodoxní církev, - etiopská církev, syrsko-ortodoxní církev, - malabarská a - malankarská církev a - arménská církev. I těmto církvím se říká v.c. Byzantská církev se mohla ovšem šířit více než ostatní, takže její ritus převládal. V 9. a 10. stol. se rozšířila do Bulharska, Srbska a Ruska a v 19. stol. vznikly v těchto zemích národní pravoslavné patriarcháty. V.c. odvozené z říšské církve byzantské, které se od katolické církve oddělily po východním rozkolu, bývají označovány jako v.c. pravoslavné, zatímco ty, které zůstaly i dále spojeny s Římem, nebo které se připojily později po určité době odloučení, se nazývají v.c. katolické (také se jim říká »uniatské«). Tato označení však nejsou jednotná a tak často dochází ke zmatkům.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz