Čistota kultovní

Kategorie: religionistika

V náboženské souvislosti je pojem chápán nejen hygienicky, ale v širším smyslu: má aspekty rituální, sociální, morální. Kultovní čistota je nezbytným předpokladem každého přiblížení se ke sféře posvátného, božského: člověk se umývá, bere na sebe čistý oděv a očišťuje se od všeho "profánního", než vstoupí do svatyně. Nejméně stejně významné je očišťování "vnitřní": člověk předstupuje před božstvo ve stavu znovu nabyté nevinnosti, osvobozen od hříchu; předchází mu půst a zdrženlivost. Už rané lovecké národy dodržovaly před lovem určitá pravidla, protože lov byl posvátnou záležitostí, ceremonií. Naopak nedbání posvátných pravidel a tabu vedlo automaticky do stavu nečistoty. Nečistotou je styk se smrtí, nemocí a krví. Podle názoru mnoha národů je menstruující žena ve stavu nečistoty a je izolována. Pro válečníky a lovce platí podobná pravidla péče, protože na jejich rukou lpí krev. Jiným pramenem nečistoty je celá oblast vyloučení. S tím souvisí i slavné "tabu nečisté levé ruky" u některých národů (muslimové, Indové). Podle učení antických mysteriálních náboženství je hmota vesměs nečistá. Nečisté je vše, co patří k tělesné stránce člověka. Podle filozofa Plótína je možný vzestup duše k bohu jen tehdy, když se "očistí od těla". Křesťanství zrušilo pojem kultovní čistoty ve prospěch "čistoty srdce".

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz