Člověk

Kategorie: religionistika

Posledním aktem v mýtech o stvoření světa je většinou stvoření člověka. Přitom vysvítá už z popisu tvůrčího aktu, jaký obraz si dělá člověk sám o sobě. Někdy vyrůstá z rostliny, nebo je stvořen z krve usmrceného boha smíšené s hlínou, jak to líčí např. mýty starého Orientu. Jiné tradice dávají člověku vzniknout ze slz nebo potu boha, nebo ho bůh stvořitel vytvoří na hrnčířském kruhu. K tomu má původní člověk ještě nestvůrný vzhled: dvojitá bytost s dvojitou podobou, "muž-žena", která musí být teprve rozpolcena. Tak je možno vykládat i biblickou verzi původního člověka Adama. Vlastní akt stvoření člověka je jeho oduševnění, které bůh stvořitel uskutečňuje vdechnutím. Podstatnou známkou je, že člověk je chápán od počátku jako "rozštěpená" nebo "rozpolcená" bytost: složen z nebeské a pozemské části, napůl bůh a napůl démon; nebo jako jiskřička božího světla upadlá do "žaláře těla". Svou původní nesmrtelnost ztrácí člověk většinou nejprvnějším proviněním, překročením božího příkazu, prvotním hříchem. Vykupitelská náboženství slibují osvobození od viny a smrti. Víra a teologie říkají o člověku jen jediné: je to obsáhlé, neohraničené, nezměrné tajemství; je otevřeným partnerem s potřebou absolutní blízkosti vůči Bohu. Fenoménem člověka se v křesťanství zaobírá vědní obor teologická antropologie.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz