iEncyklopedie.cz

Ve všech etických systémech zaujímá tento pojem centrální místo: označuje všechny mravně pozitivní impulzy lidského jednání. Systematická nauka o ctnosti začíná v antické filozofii. Z úvah Platóna, Aristotela, Cicerona a stoiků se vyvinul systém čtyř základních (kardinálních) ctností: spravedlnost, statečnost, obezřetnost a mírnost, které tvoří základ všech ostatních ctností. Středověká křesťanská teologie doplnila tyto čtyři klasické přirozené ctnosti o tři náboženské ctnosti: víra, naděje a láska; někdy se k nim přidávají ještě pokora a čistota. V obrazových znázorněních vystupují ctnosti často zosobněny a v podobě alegorických postav podle antických předloh. Opakem ctností jsou neřesti. Avšak nejen v Evropě, ale i v systémech čínské etiky a mravouky, zvláště u Konfucia a Lao-c', má pojem ctnost (te) s pojmem tao ústřední postavení.