iEncyklopedie.cz

Izraelský král z Betléma a vítěz nad Filištínem Goliášem (kolem r. 1003 - 964/65 př. Kr.) byl zprvu mužem družiny krále Saula, který ho později dal pronásledovat. Po jeho smrti nastoupil David na trůn a sjednotil kmeny Judska a Izraele, k nimž přičlenil ještě další území. Přenesení schrány úmluvy a zřízení královského paláce na hoře Sionu založily politický a náboženský význam Jeruzaléma. Spásný Mesiáš má být podle židovské víry potomkem z Davidova rodu (2. kniha Samuelova 7), myšlenka, kterou převzalo křesťanství (např. evangelium sv. Lukáše 2, 4). Jeho žalmy o Saulovi, Jonatanovi a Abnerovi (2. kniha Samuelova 1, 19 násl., resp. 3, 33 násl.) vedly později k nesprávnému závěru, že David složil většinu žalmů.