Deml, Jakub

Kategorie: osobnost

Časové zařazení: 19. století 20. století

(1878–1961), kněz, básník, prozaik, překladatel, esejista, publicista, narozený v Tasově. Vystudoval Gymnázium v Třebíči a bohoslovecký seminář v Brně. Od roku 1902 působil jako duchovní správce na různých místech západní Moravy. V roce 1909 odešel z duchovní správy a roku 1912 byl penzionován. Jeho dílo ovlivnili autoři Katolické moderny a jeho setkání s O. Březinou, J. Florianem a F. Bílkem. Psal poezii, básně v próze, povídky, eseje, politickou a kulturní publicistiku, polemické pamflety, deníky, kázání a náboženské meditace. Z prvního tvůrčího období pochází mj. esej Slovo k Otčenáši Františka Bílka, prozaické práce Hrad smrti (1912), Moji přátelé (1913), Tanec smrti (1914), Miriam (1916) a deníkové záznamy Rosnička (1912), Domů (1913), Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), na něž navazuje šestadvacet svazků Šlépějí (1917–1941). V jeho dalších knihách se výrazným způsobem projevila konkrétní skutečnost rodného kraje: Česno (1924), Tepna (1926), Mohyla (1926) aj. V roce 1928 vyšla esejistická kniha Dílo Felixe Jeneweina, následovaná kontroverzními pracemi 30. let: Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931), Zapomenuté světlo (1934), Píseň vojína šílence (1935) aj. Po druhé světové válce byl obviněn z kolaborace – soud však toto podezření nepotvrdil. Próza Podzimní sen (1991) je Demlova poslední významná práce. Zemřel v Třebíči.
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

19. století

20. století



Copyright iEncyklopedie.cz