iEncyklopedie.cz

Z lat. decima (pars), »desátá část«, hebr. ma'ser. Obětování desetiny plodů země a stáda jako oběť Bohu k bohoslužbám a vydržování - kněží od lidu - Izraele (Gn 14,20, Gn 28,22). Zvyk d. byl známý také v katolické církvi, ale všechny formy d. zanikly v 18. až 19. stol. Dnes platí: »Křesťané jsou povinni přispívat na potřeby církve, aby měla prostředky nutné pro bohoslužby, apoštolát a charitativní činnost a také pro přiměřené vydržování těch, kdo jí slouží (CIC 222, par. 1).