iEncyklopedie.cz

Podle katolického pojímání se jedná o knihy, které jsou nedílnou součástí bible. Poprvé jsou zachyceny v řeckém překladu bible - Septuagintě. Sbírka knih, ustálená v židovstvu v 1. stol. na synodě v Jabne (kolem r. 100), do kánonu zařadila pouze knihy v hebrejštině, kdežto prvotní církev se řídila Septuagintou. Patří k nim 1. a 2. kniha Makabejských, Judit, Tobiáš, Sirachovec a Kniha moudrosti a menší části z jiných kanonických spisů (přídavky ke knize Ester, Zuzana, Přídavky k Danielovi, Bél a drak, od draka k Babylónu, modlitba Azarjášova, Tři muži v rozpálené peci, modlitba Manassova). Luther se začal řídit židovským kánonem, a proto dnešní protestantská tradice označuje tyto knihy za pseudoepigrafy nebo apokryfy spolu s jinými knihami (např. evangelium Tomášovo, 3. a 4. kniha Makabejských atd.)