Diecéze

Kategorie: křesťanství

Z řec. dioikésis, z dioikéin, »spravovat dům«, lat. dioecesis. Je »část Božího lidu, která je svěřena do pastýřské péče biskupovi« (CD 11, srov. CIC 369) a je »vymezena určitým územím tak, že zahrnuje všechny věřící, kteří přebývají na tomto území« (CIC 372). Termín byl převzat z občanského světa: v Athénách se kolem 4. stol. př. Kr. vztahoval k finanční správě svěřené magistrátu, zatímco v římské říši v době Diokleciánově byla d. souhrnem řady provincií (nejdříve 12, později 15) spravovaných zastupiteli. V prvních dobách křesťanství se tímto výrazem mínila církev (církev v Antiochii, Efezu atd.), odpovídající dnešní místní církvi, o které mluví koncil (CD 11). Diecézní biskup se nazývá - ordinář (z lat. ordinarius, »řádný«), protože ji spravuje řádnou mocí, tj. nedelegovanou, čili z moci - apoštolské posloupnosti. V rozlehlejších d. může mít ordinář pomocné biskupy. Zřizovat, upravovat nebo rušit d. je v pravomoci - papeže.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz