iEncyklopedie.cz

Duchovní a božská skutečnost světa je vyjádřena ve všech náboženstvích. Životní síla, tvůrčí dech se spojuje ve Starém zákoně s dějinně a osobně působícím Jahvem, aniž by již bylo možno zřetelně vidět jej jako osobu Božské Trojice: mluví skrze proroky. V Novém zákoně věřící, kteří se k Ježíši hlásili jako ke Kristu, prožívali tohoto Ducha Ježíšova jako spásného a osvobozujícího pomocníka. Ježíš svým učedníkům slíbil zjevujícího Ducha svatého, který tak působí dále v církvi (viz letnice). Tímto vroucím duchovním společenstvím vyrůstá nábožensko-historicky nová intimita člověka s Bohem: věřící se pokládají za přijaté do trojjediné lásky, tajemství života Božího. Znamením toho je biřmování (konfirmace) jako vědomá účast na Duchu svatém, který je účinnou přítomností Ježíše v církvi a ve světě. Plody Ducha zaujímají mimořádné dary (prorokování, mluvení jazyky, vidění) a ještě více dobré síly každodenního života. Od 4. stol. je intenzivní teologická a filozofická snaha o pochopení Ducha svatého (viz filioque). Je jako třetí osoba Trojice podstatně sjednocující láskou v Bohu.