Durych, Jaroslav

Kategorie: osobnost

Časové zařazení: 20. století

(1886–1962), prozaik, básník, esejista, překladatel, publicista, syn spisovatele a žurnalisty Václava Durycha, narozený v Hradci Králové. Studoval v arcibiskupském konviktu v Příbrami, odkud byl vyloučen pro četbu E. Renana. Maturitu složil roku 1906 na Gymnáziu v Příbrami. Jako vojenský stipendista vystudoval v letech 1906–1913 Lékařskou fakultu UK v Praze, kde roku 1913 získal doktorát. Poté působil do roku 1938 jako vojenský lékař, nejprve v rakousko-uherské, potom v československé armádě. V letech 1939–1945 vykonával civilní lékařskou praxi. V letech 1923–1927 redigoval kulturně-politický čtrnáctideník Rozmach, v letech 1927–1932 literární revui Akord. Přispíval do Lumíru, Listů pro umění a kritiku, Literárních rozhledů aj. Na základě důkladného studia, spojeného i s cestami do Německa, Španělska a Itálie napsal tzv. větší valdštejnskou trilogii Bloudění (1929) a tzv. menší valdštejnskou trilogii Rekviem (1930). Vpád Pasovských do Prahy vylíčil v próze Masopust (1938). Tetralogie Služebníci neužiteční (1969) se zabývá problematikou jezuitů, zejména jejich misijním působením v Japonsku. Kromě her ve stylu španělského barokního dramatu, cestopisných próz, např. Pouť do Španělska (1929), psal i eseje, např. Ejhle člověk (1928), Cesta umění (1929), Váhy života a umění (1933), a poezii, např. básnickou skladbu Eva (1928), nebo básně Panenky, které byly obviněny z obscénnosti. Rozsáhlou publicistickou činnost zaměřil k otázkám historie, náboženství a literární kritiky. Překládal náboženské spisy, např. Výkřiky sv. Teresie a část Teologické Sumy sv. Tomáše. V letech 1945–1948 byl pro svůj politický konzervativismus odsunut kulturní levicí na okraj literatury, posléze byl přinucen k mlčení. Je pochován na hřbitově v Praze-Bubenči.
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

20. století



Copyright iEncyklopedie.cz