Duše

Kategorie: religionistika

Nejranější představy duše se vytvořily asi v souvislosti s šamanskými zkušenostmi se "svobodnou duší" a "cestováním duše". Přitom se rozlišuje dokonce více duší, resp. "duše" (celek) má několik částí, z nichž jedna část "sídlí" ve schránce - třeba v člověku. Ve starém Egyptě znali tři různé pojmy "duše": ach, ba a ka. U některých národů se mluvilo dokonce o osmi a více různých duších. Stejně různě se odpovídalo na otázku, kde má duše v těle sídlo: v krvi, v srdci, v játrech nebo ledvinách, v bránici, ve vlasech nebo v kostech. Často se duše považuje za odraz nebo za dvojníka svého nositele; ve stavu extáze, jakož i ve smrti, opouští duše tělo většinou v podobě zvířete. Přitom se mluví o takzvaných "duševních zvířatech", často o "duševním ptáku", např. holubici, havranu, výru, nebo o plazu (červu, hadu, krokodýlu), někdy i o lvu nebo leopardu. U antických a staroorientálních národů se duše ztotožňuje často s hmotou z jemné látky, především se vzduchem, a je vdechnuta člověku bohem stvořitelem. Podle toho se mluví také o "dechu života", řecké "psyche" znamená dech. Zvláště v antických mysteriálních náboženstvích a v řecké filozofii je duše božského původu, nebo pochází z hvězd, kam se po smrti vrací. Mocnosti, provázející duši, ji zavedou do říše mrtvých, doprovodí ji do podsvětí nebo ji vytrhnou do nebeského onoho světa. Předtím se musí často zodpovídat před soudem onoho světa. Křesťanství chápe duši jako základ života, každému člověku vlastní, z něhož plyne jeho osobní integrita; duše je v životě na zemi vázána na hmotné tělo, byť je to jinak duchová, na hmotě nezávislá podstata (bytnost).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz