Epifanius ze Salaminy

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: 4. století 5. století

Epifanius (Epifanios) se narodil asi roku 315 v Besanduku u judské Eleuteropole. Své mládí prožil v době, kdy se širší okruh lidí začal s nadšením zajímat o mnišství; původně pohanské obyvatelstvo se tehdy houfně hrnulo do církve, která se tak stále více sekularizovala, a zbožní lidé zanechávali světského způsobu života. Epifanius si zvolil asketický způsob života. Po obvyklé studijní cestě do Egypta k pouštním otcům založil klášter v Eleuteropoli, v jehož čele pak stál po desetiletí jako archimandrita. V té době se šířila pověst o jeho zbožnosti; v roce 367 ho kyperští biskupové zvolili za metropolitu. Sídlil pak ve městě Constantia-Salamis. Epifanius si nyní uvědomoval povinnost vyučovat v širším okruhu než dosud. Svá díla začal psát v době po roce 367. Zároveň se jako vůdčí osobnost zúčastňoval polemik své doby. Bojoval proti apollinarismu a arianismu, a to velmi usilovně, ale ne příliš rozumně. Svými zásahy napomohl k trvání antiochijského schizmatu, kdy se postavil na Paulinovu stranu, a v roce 392 se mu v Jeruzalémě podařilo vyvolat první origenistický spor (který však byl „na spadnutí“) s Janem Jeruzalémským. Šlo tehdy o Origenovu nauku o Logu (která tehdy ještě byla na nižším stupni, odpovídajícím myšlení 3. století). Origenisté ve sporu s ariány překonali právě tuto část origenistické teologie a dále ji zdokonalili. Teologicky nepříliš vzdělanému Epifaniovi se Origenes jevil jako předchůdce ariánů. Jak málo byl tehdy již zestárlý Epifanius schopen prohlédnout dogmatické souvislosti, vysvítá z toho, že se ve sporu patriarchy Theofila Alexandrijského a Jana Zlatoústého z Konstantinopole nechal pohnout k tomu, aby se postavil na stranu Theofila, klonícího se mnohem více k Origenovi. Theofil dokonce přesvědčil Epifania, že Jan je zastáncem origenismu. Je možné, že si na sklonku života, když cestoval do Konstantinopole, aby podnikl další kroky proti Janovi Zlatoústému, konečně uvědomil, jaké jsou opravdové souvislosti; možná už také tušil blížící se konec života. Ukončil totiž pobyt v hlavním městě říše ještě před zahájením tzv. synody pod dubem proti Janovi (403) a spěchal zpět na Kypr. Zemřel však ještě během zpáteční plavby (403).
Spisy
V roce 374 Epifanius sepsal proti ariánům úvahu o pravověrné nauce a spisu dal titul Pevně zakotvený (Ankyrótos). Na konec připojil dvě vyznání víry. Kratší má velmi blízko k formuli přijaté na konstantinopolském koncilu v roce 381. Původní podoba, kterou si Epifanius přivezl z domova, z jeruzalémské diecéze, se nemohla nějak výrazněji lišit od tradované formy. Delší vyznání je vyhraněnou parafrází proti apollinarismu a proti pneumatomachům.
Jeho hlavním dílem, sepsaným v letech 374 až 377, je Panarion (Lékárnička), obsáhlé polemické dílo, pojednávající o 20 herezích předkřesťanských, tj. o pohanských filozofiích a židovských sektách, a o 60 bludech křesťanských. Panarion je nekriticky shromážděnou sbírkou veškerého materiálu, který se podařilo Epifaniovi k dějinám herezí shromáždit. Toto dílo sice vneslo nepředstavitelný zmatek do dějepisectví heretických hnutí (a to nejen starocírkevního), na druhé straně se před zánikem zachránil bohatý materiál zpráv a výpisků. Epifanius nejenže se nerozpakoval líčit i ty nejdivočejší a velmi nepravděpodobné zprávy jako skutečnost, a bylo-li nutné, dokládat je vlastními svědectvími, ale dokonce si ke jménům bludařů, s nimiž se utkal v polemikách, vymýšlel nové bludy a sekty. Dílo je zakončeno obsáhlým výkladem víry.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i kompletní přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

5. století

křesťanství

4. století



Copyright iEncyklopedie.cz