iEncyklopedie.cz

Z řec. eucharistia (z eucharistein, »děkovat«). - Svátost ustanovená Ježíšem při - poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům chléb a víno jako svoje tělo a svou krev jako památku na novou a věčnou - smlouvu. Během doby byla tato svátost označována různými názvy: večeře Páně (1 Kor 11,19), - lámání chleba (Lk 24,35, Sk 2,42.46...), dar, - oběť, - památka, - mše a e. NZ obsahuje čtyři verze o ustanovení e. (Mt 26,26-28, Mk 14,22-24, Lk 22,19-20, 1 Kor 11,23-25), které připomínají důležitost a ústřední význam e. v životě církve. - Církev oslavuje e. »jako výraz díků a chvály Otci, jako památku na oběť Krista a jeho těla, jako přítomnost Krista v síle moci jeho Slova a jeho Ducha« (Kat. 1358). Podstatnými znaky e. jsou chléb z pšenice a víno z hroznů, ve kterých se posvěcením děje proměna v tělo a krev Krista ( - transsubstanciace). V posvěcených způsobách je Kristus přítomen pravým, skutečným a podstatným způsobem. Proto se tyto - e. způsoby uctívají - adorací. Všichni křesťané se mají podílet na nedělním slavení e., a pokud možná přistoupit ke - svatému přijímání. Eucharistická bohoslužba (- liturgie) se dělí na bohoslužbu slova a vlastní eucharistickou liturgii, jimž předcházejí obřady vstupu a po nichž následují závěrečné obřady. Bohoslužba slova sestává ze čtení úryvků z Písma svatého, - homilie celebrujícího, - vyznání víry a - modlitby věřících. Eucharistická liturgie začíná přinášením darů chleba a vína, pak následuje - eucharistická modlitba - modlitba - Otče náš a svaté přijímání ( - communio).