Eusebius z Cesareje

Synonyma hesla: Eusebios z Césareje

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: rané křesťanství 3. století 4. století

Eusebius (Eusebios) se narodil snad někdy mezi roky 260 až 265 v palestinské Cesareji nebo nedaleko od ní. Přitáhl ho k sobě učený presbyter Pamfilos, který v Cesareji spravoval a dále budoval Origenovu knihovnu. Eusebius po celý život choval k učiteli Pamfilovi takovou úctu, že si ke svému jménu přidal ještě přídomek „Pamphili“ (Pamfilův), ne však jako otrok, nýbrž jako duchovní syn a žák. Když se pak Pamfilos dostal v roce 307 za Diokleciánova pronásledování do zajetí, Eusebius zůstal v jeho blízkosti, aby mu mohl pomáhat. V té době spolu se svým učitelem sepsal obhajobu Origena, kterou pak po Pamfilově umučení v roce 309 sám dokončil. Jeho památku uctil sepsáním jeho životopisu, v téže době mu ale hrozilo zatčení, takže musel uprchnout. Odešel do Tyru a později do egyptských Théb. Po obnovení míru (asi r. 313) se stal biskupem v Cesareji.
Jakmile vypukl ariánský spor, objevily se v církvi nové strany a vznikla nová rozdělení. Vzdělání Eusebia předurčovalo k tomu, aby pečoval o Origenovo duchovní dědictví. Origenova teologie byla zásadně odlišná od teologie Ariovy (a rovněž od učení jeho učitele Lukiana z Antiochie). Avšak Ariovi protivníci byli zároveň i odpůrci origenistické teologie, odhlédneme-li od biskupa Alexandra Alexandrijského, kterého církevněpolitické důvody nutily k nepřátelství vůči Ariovi. Tak došlo k tomu, že Eusebius zaujal vůči Ariovi přátelský a zprostředkovatelský postoj. To však mělo za následek, že Eusebia opětovně obviňovali z arianismu a že mu podsouvali Ariovo teologické učení.
Eusebius záhy získal přízeň císaře Konstantina. Ten totiž, dříve než se ujal vlády, našel u Eusebia jasně formulované představy o úloze křesťanského panovníka v křesťanském státě a Eusebius se také netajil nadšením pro křesťanského vládce Konstantinova formátu. Proto si mohl na velké nicejské synodě získat zpět vážnost, kterou pozbyl na předcházející antiochijské synodě (324/325); rovněž mu k tomu pomohlo, že na Konstantinovo přání souhlasil – byť s těžkým srdcem – s vložením výrazu „homoúsios“ do vyznání víry.
V následujících letech se mu dařilo systematicky potlačovat své protivníky z doby minulého sporu. Tak byl – jistě jeho úsilím – sesazen též Atanáš na tyrské synodě v roce 335. Smrt císaře Konstantina v roce 337 Eusebius dlouho nepřežil; stihl sice ještě napsat oslavný (panegyrický) císařův životopis, ale nepodařilo se mu realizovat další plán k vyjádření pocty Konstantinovi, totiž zveřejnění císařových náboženských listů. Podle všeho mu ani nezbyl čas na řádnou závěrečnou redakci životopisu. Z toho se usuzuje, že zemřel v roce 338 (podle většiny odhadů 339).
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

3. století

křesťanství

4. století

rané křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz