iEncyklopedie.cz

Evagrius má přízvisko Ponticus (Pontský), protože se narodil (345 nebo dříve) v pontském městečku Ibora v amasejském okrsku. Basil Veliký ho vysvětil na lektora a Řehoř Naziánský na jáhna. S Řehořem odešel do Konstantinopole, kde si za patriarchy Nektaria získal proslulost jako kazatel, zvláště svými protibludařskými kázáními. Osobní zážitky, milostná zápletka a onemocnění ho dovedly k tomu, že roku 383 odešel nejprve do Jeruzaléma a pak k egyptským mnichům. Dva roky přebýval v Nitrijských horách a pak se usadil na 14 let v mnišské kolonii zvané Kellia. V Egyptě byl žákem dvou mnichů, Makaria Velikého a Makaria Alexandrijského; brzy se těšil uznání obou svých učitelů. Patriarcha Theofil ho prý marně vyzýval, aby přijal biskupské svěcení. Prostředky na obživu si vydělával opisováním knih. Není známo, kdy zemřel. Evagrius je nejvýznamnějším zástupcem origenovské mnišské teologie, kvůli které koncem 4. století vzplanul spor. Ten nakonec vedl k tomu, že 5. koncil, konaný v Konstantinopoli roku 553, z podnětu císaře Justiniána odsoudil Origena, Didyma a Evagria jako bludaře. To nepříznivě působilo na zachování Evagriových spisů; originály se ztratily a překlady se upravovaly.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.