iEncyklopedie.cz

Termín evangelium je odvozen z řeckého euangelion, což se překládá jako dobré poselství (radostná zvěst). Čtyři knihy Nového zákona o životě a učení Ježíše Krista byly pojmenovány podle evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V centru evangelií stojí veřejné působení Ježíšovo, které začalo v Galilei a končilo v Jeruzalémě. Evangelium podle sv. Marka, které zvláště silně zdůrazňuje Ježíšovo utrpení, se považuje za nejstarší; vzniklo kolem r. 70 po Kr. Matoušovo a Lukášovo evangelium se o ně opírají, jakož i o předpokládanou, ale nedochovanou sbírku Ježíšových slov, takzvaných logií. Jako poslední vzniklo evangelium sv. Jana kolem r. 100. První tři evangelia se také nazývají synoptická, neboť se v mnoha směrech shodují ve výstavbě i obsahu, zatímco Janovo evangelium má zcela vlastní pojetí - na rozdíl od synoptiků prohlašuje Ježíše jednoznačně a otevřeně za Božího jednorozeného Syna, naddějinné Slovo (Logos); vyznačuje se originálním způsobem vyjadřování a přesnými teologickými formulacemi. Kromě kanonických evangelií jsou tradována ještě apokryfní (viz kánon, apokryfy). Nadto od 2. stol. dodnes byly stále znovu pokusy sladit evangelia do jedné harmonie; takovým je např. Taciánovo Diatessaron nebo Heliand.