Exercicie

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: duchovní praxe

Všeobecně se výrazu používá pro všechny duchovní činnosti, které směřují k osobní - svatosti, ve zvláštním smyslu znamená odebrání se na několik dní do záměrně vybraných domů, spravovaných zpravidla řeholními institucemi, a zanechání vlastního každodenního zaměstnání, aby se člověk věnoval - meditaci, - modlitbě a duchovním věcem. Již v dávných dobách se skupiny křesťanů podle Ježíšova příkladu na poušti odebíraly na osamělá místa, obvykle v - postní době. Sv. Eutymius (5. stol.) byl nadšeným propagátorem těchto zvyků. Ve středověku měly mnohé kláštery pro tento účel uzpůsobené pokoje a někdy »poustevny«. Později tuto duchovní praxi negativně ovlivnil úpadek - řeholního života. V 16. stol. dal nový podnět k duchovním cvičením sv. Ignác z Loyoly, zakladatel řádu - jezuitů. Napsal knihu s názvem Exercitia spiritualia (Duchovní cvičení), ve které popsal tuto asketickou praxi, mající postupný metodický průběh, a hlavně ji svěřil zkušenému duchovnímu vedení. D.c. mohou trvat tři dny nebo týden, ale podle Ignáce také celý měsíc. CIC je předpokládá každoročně u - seminaristů (kán. 264), u - duchovních (kán. 276), u - řeholníků (kán. 663).