iEncyklopedie.cz

Lat. výraz, znamenající doslovně »i Syna«, který latinská církev zavedla v nicejsko-konstantinopolském - vyznání víry ( - credo). Výraz se vztahuje k Duchu svatému. Historický původ této věroučné formulace je poněkud nejistý. Někteří se domnívají, že formulace vznikla na třetí synodě v Toledu (589), jiní dokonce považuji za dobu jejího zrodu - synodu v Zaragoze (380), určitě byla zavedena kolem 6. stol. do španělské (- mosarabské) - liturgie, odtud se použití rozšířilo do Francie, Německa a později do Itálie. Výraz f. byl příčinou značně roznícených teologických rozprav mezi západní a východní církví, zatímco pro západní církev Duch svatý vychází »z Otce i Syna« (filioque), pro východní církev vychází »z Otce přes Syna« (per filium). Utvořilo se tak rozdílné chápání tajemství - Nejsvětější Trojice. V oblasti nauky se formulace f. stala jednou z příčin východního - schizmatu (1054).