František z Assisi

Kategorie: osobnost křesťanství

Podkategorie: svatí františkáni

Místní zařazení: Itálie

Časové zařazení: středověk 12. století 13. století

(*Assisi 1181/82 - +tamt. 3.10. 1226). Zakladatel františkánského řádu zažil po bezstarostném a poněkud výstředním, nikoli však hříšném mládí nejprve roční věznění, když byl zajat na výpravě proti Perugii, a pak těžkou nemoc. Tím se uspíšilo jeho obrácení (kolem r. 1204 / 05). V té době měl první vidění ve zpustlém kostele sv. Damiána za Assisi, kde jej hlas shůry vyzval k "opravě kostela". (Slovo "kostel", vyslovené v tomto zjevení, bylo později vykládáno jako zástupné za "církev".) Aby doslovně vyhověl výzvě, prodal František něco z majetku otcova a tím jej pohněval tak, že ten jej vedl před biskupa a tam na něm žádal zřeknutí se veškerých dědických práv. To František ochotně učinil a rozhodl se žít v přísné chudobě a pokoře, prvá dvě léta jako poustevník; žebral a strádal, až konečně opravil kostelík sv. Damiána a k tomu ještě dva další, z nichž si obzvláště oblíbil kostelík Panny Marie Andělské, zvaný Portiunkula, daný mu benediktiny, kde trávil dny i noci na modlitbách a kde se mu dostalo roku 1208 i Božího pokynu k další činnosti. Podle něj vyšel František kázat v jediném šatě, bez peněz, bez hole a bos. Brzy se k němu přidružili první tři stejně smýšlející, kteří 16. 8. 1209 oblékli "roucho chudoby". Tento den se považuje za začátek františkánského řádu, jejž František nazval řádem "menších bratří". Tito první a další, kteří Františka vyhledali, od něho obdrželi první řeholní předpisy. Na papežské uznání nového řádu však musel František dlouho čekat, protože radikalita jeho požadavků chudoby se mnoha církevním hodnostářům nejevila přiměřená. Vzrůstající počet i prestiž řeholního společenství Františkova, jakož i jeho obliba a blahodárné působení však nezadržitelně pozvedaly řád, který konečně oficiálně potvrdil papež Honorius III. roku 1223. Mezitím se ustavila ženská odnož této řehole - "Chudé paní" - pod vedením (později svaté) Kláry z Assisi (řád klarisek), které povolala do Čech později, ještě za života Klářina, Anežka Přemyslovna (později také kanonizovaná světice). Jako nový prvek žil František lásku k veškerému stvoření v kosmickém rozměru, kterou snad nejlépe vystihuje jeho světoznámý hymnus Píseň bratra Slunce. Svůj obdiv ke Stvořiteli všeho živého projevoval František i horoucí náklonností ke zvířatům, která mu ji prý oplácela, což dalo vzniknout půvabným legendám. 14. září 1224, v den Povýšení sv. Kříže, spatřil František, dlící už delší čas v samotě přírody na modlitbách, sestupovat s nebe serafa se šesti ohnivými křídly, mezi nimiž se zjevilo zastřené tělo na kříži. Během tohoto vidění obdržel František stigmata Ježíšova utrpení. Po návratu do kláštera žil ještě dva roky v tělesných mukách, snášených s radostnou tváří. Nedlouho po Františkově smrti sepsal jeho spolubratr sv. Bonaventura jeho životopis, ve kterém líčí zázraky, jež byly Františkovi přičítány. František z Assisi byl velmi krátce - 2 roky po své smrti - kanonizován.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

františkáni

12. století

křesťanství

Itálie

13. století

svatí

středověk



Copyright iEncyklopedie.cz