Germánské náboženství

Kategorie: religionistika

Podkategorie: mytologie germáni

V mnoha podstatných názorech a mytologických představách se víra všech germánských kmenů shoduje. Označení Germáni se týká národů východně od Rýna a na severozápadě Evropy. Germánskou víru, která nabyla v době Vikingů mezi 8. a 11. stol.m své konečné podoby, nutno chápat jako přírodní náboženství: síly přírody byly považovány za osobní mocnosti a měly jména. Vuotan (také: Vodan, Odin) jakožto nejvyšší bůh byl zároveň bohem války, který křivou přísahou a lží vnesl mezi lidi nemorálnost. Bůh bouřky Thor se zabýval ve své nespoutané síle bojem s obry, kteří ohrožovali bohy i lidi. Freyr ("pán") byl uctíván zvláště v dnešním Švédsku jako bůh plodnosti. V Uppsale měl velkou svatyni, v níž byl znázorněn s obrovským falem. Freyr je považován za mýtického prapředka švédských králů. Nerthus požíval u severních Germánů vysoké úcty jako mužské, u jižních Germánů také jako ženské božstvo plodnosti (Matka země). Germánští bohové patřili ke dvěma různým skupinám: starším Vanům, kteří pocházeli ze zemědělského kultu, a mladším Asům, kteří mají vztah k válečnickému náboženství. Je doloženo, že těmto germánským bohům byly přinášeny lidské oběti formou kultického spalování. Svět vznikl podle podání germánské mytologie z částí těla Ymira, obrovité prabytosti: z jeho masa vznikla země, z jeho krve moře, z jeho kostí hory a jeho vlasy se staly stromy. První lidský pár vzešel ze dvou rostlin. Konec světa a času si Germáni představovali jako vpád strašného větru, který zničí lidstvo a odpoutá Lokiho, který byl dosud zajatým protivníkem člověka. Kosmický světový požár obnoví celé tvorstvo a postaví je pod vládu mocného Baldra. Pro představu onoho světa byl u Germánů směrodatný způsob smrti, pohlaví a sociální postavení. Germánské náboženství vyhaslo nejpozději s christianizací Skandinávie kolem r. 1000; jednotlivé prvky se ale dodnes udržely v lidové víře a pověrách.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

mytologie

germáni



Copyright iEncyklopedie.cz