Gnóze

Kategorie: religionistika

Podkategorie: gnose

Co do pojmu se míní gnózí poznání, avšak nikoli ve smyslu vědeckosti, orientované na logickou jednoznačnost, nýbrž ve smyslu vnitřního pohledu bytí, který se sjednocuje se svým předmětem poznání. Jde o chronologicky první pokus filozofického výkladu křesťanství. Objektem je Bůh jako stvořitel světa a jeho vykupitel. Podnětem je svět, poznávaný ve své mnohotvárnosti jako (morálně) rozporný. Cílem je objasnit původ a určení člověka a celého světa. Účel a metoda spojují gnózi eklekticky s filozofickými myšlenkovými systémy, s mystikou a náboženskými motivy, jako např. židovskou nebo křesťanskou podobou spásy, eschatologií a apokalyptikou. Pro tuto spojitost lze dobu a místo vzniku gnóze sotva uvést přesně, je však odhadována na konec 1. a na 2. stol. po Kr.; samostatná gnostická hnutí však byla známa v pozdní antice ve Středozemí, v Mezopotámii a v Iránu. Gnostickým soustavám se vesměs jeví křesťanství jako nové, vznešené, jako náboženství božského původu. Pravý Bůh je jen novozákonní, Bůh Starého zákona je mu poddán jako méně dokonalý. Bylo-li by totiž Boží stvoření dobré, nebyl by mohl Bůh člověka za trest pro pád do hříchu zapudit do světa. Obráceně je princip dobra viděn v univerzálním, kosmickém Já člověka, které má sídlo v kosmu, ale zůstává spojeno s vlastním Já pozemského člověka, zkaženým pádem do hříchu. Dualistické rozštěpení na dobro a zlo, které z toho plynulo, mělo asi za následek u některých gnostických sekt úplnou askezi, ale také, protože zlo nespočívalo v odpovědnosti člověka, v prostopášném vedení života. Gnóze vytvořila komplexní myšlenkový systém. Podle spirituálního sjednocení poznávajícího s předmětem jeho poznávání vznikaly různé stupně gnostikovy zasvěcenosti a našly svůj výraz v hierarchii gnostických sekt. Od 3. stol. byl nositelem gnostických idejí manicheismus, jenž ovlivnil i některé skupiny islámu (viz šíité, drúzové).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

gnose



Copyright iEncyklopedie.cz