Gotika

Kategorie: křesťanství

Pojem z oboru uměleckého stylu označuje epochu středověkého umění asi od r. 1140 do r. 1500. Místem původu gotiky byla Francie, kde lze počátky gotického katedrálního stylu pozorovat již v Normandii a v Burgundsku v poslední třetině 11. stol. Asi nejslavnější gotickou stavbou Francie je chrám Notre Dame v Paříži. Z Francie expandovala gotika do jiných evropských zemí, zvláště do Německa, Anglie a do Čech (zde byl francouzský vliv zvláště silný ve 14. stol. za panování Jana Lucemburského a Karla IV.). Základním znakem gotiky je vertikála - ať již jde o mimořádné zdůraznění výšky a "štíhlosti" staveb, nebo o nasměrování většiny umělecké tvorby "vzhůru", ke spirituálním představám. Je to období vzkvétající tabulové malby, kdy vznikají celé velké cykly náboženských námětů, produchovnělých soch, ve svém naléhavém citovém výrazu překonaných až barokem, truvérské poezie, opěvující ideální lásku. Šíří se životní styl rytířství. Umělecká produkce gotiky, zejména jejího ústředního tématu - katedrály, je v zjevné souvislosti s tehdejšími náboženskými a filozofickými proudy. Zejména je poukazováno na souběžnost scholastického myšlení a (systematického) konstrukčního způsobu gotické architektury. V architektuře, zvláště na katedrále jako krystalizačním jádru gotické umělecké tvorby, se ukazují některé charakteristické znaky tohoto stylu: vznosná, do výše ženoucí architektura má povznášet mysl věřících, mnohé prvky chrámové stavby se vyznačují číselnou symbolikou, připomínající jednotlivé epizody bible, samo označení a tvar chrámových prostorů jako "lodí" připomíná záchranu archy Noemovy. Sloupoví, v pozdní gotice pak doslova "krajková" kamenná výzdoba říms a průčelí, ukázky dekoračních řemesel, obrazy, plastiky, hudba - to vše tvoří nedílný celek chrámu jako prožitku, který smyslům věřících vytváří symbolický obraz Božího města - nebeského Jeruzaléma. Styl obrazů a soch respektuje starou barevnou symboliku (obvyklý nebesky modrý plášť Panny Marie, pod nímž bývá ještě jedno červené roucho - symbol země, atd.). Obrazy Matky Boží a světic se vyznačují znaky dobového ideálu krásy, jímž bylo vysoké čelo, malá ústa v drobném kulatém obličeji a postojem zvýrazněná břišní partie, imitující těhotenství. V českém umění se objevuje gotický sloh ve 13. stol. (sv. František v Praze 1250, klášterní kostel ve Zlaté koruně založený 1263) a zvláště pak pozoruhodné zříceniny kláštera v Panenském Týnci u Slaného. Jedinečnými památkami gotiky pak jsou u nás především několik staletí stavěný chrám sv. Víta v Praze na Hradčanech, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, z doby Karla IV. pak např. chrám Panny Marie před Týnem v Praze a d. Kromě svého náboženského charakteru se umění gotiky vyznačuje přibývající tendencí k naturalistickému pojetí světa, která se projevuje na šlechtických a panovnických dvorech.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz