iEncyklopedie.cz

Z řec. hesychia, »klid mysli a těla«. Teologický termín východního (byzantského) křesťanství, kterým se označuje zvláštní druh usebrané - modlitby, zaměřené na zbavení se vášní, na dosažení vnitřního klidu a na úvahy o Ježíšově - proměnění na hoře Tábor. H. vznikl ve 13. stol. v - klášteře na hoře Athos. H. metody rozvinul Řehoř Sinaita v 16. stol., jeho nauku šířil Řehoř Palamas, odtud název »palamité«, pod nímž jsou hesychasté známi. H. se zakládá především na tělesných technikách, jako je způsob dýchání, a na duchovních technikách, které značně podporují roli modlitby v podobě rytmického opakování ustálených vět. Nejznámější je tzv. Modlitba Ježíšova (rus. Molitva Isusa): »Pane, Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou, (hříšníkem)«.