Hilarius z Poitiers

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: rané křesťanství 4. století

Hilarius z Poitiers (Pictavium) se narodil patrně roku 310 jako dítě zámožných pohanských rodičů v Pictaviu. Dostalo se mu pečlivé výchovy a jako mnoho jiných i jeho dovedla filozofie ke křesťanství a ke křtu. Asi roku 350 byl zvolen biskupem v rodném městě, a tím byl zatažen do ariánského sporu. Od počátku byl nepřítelem arianismu, jak to odpovídalo jeho filozofickému zázemí. Postavil se proti pokusu metropolity Saturnina z Arles přivést Galii v souvislosti s milánskou synodou roku 355 k arianismu. Za tím účelem sjednotil pravověrné galské biskupy a přerušil církevní spojenectví s ariány. Saturninovi se podařilo nepohodlného protivníka zbavit. Uspořádal v Béziers (Biterrae) synodu, jejíž rozhodnutí posloužilo jako záminka, aby císař Constantius poslal Hilaria na Východ do vyhnanství. Zde, u Řeků, Hilarius přesněji pochopil, jak je tomu se spornými naukami. Spolu s Řeky se účastnil synody v isaurské Seleukii (359) a doprovázel pak poselstvo synody k císaři. Ariáni považovali jeho přítomnost na Východě za natolik rušivou, že se obrátili na císaře, aby Hilaria poslal zpět na Západ. Brzy nato se ujal vlády císař Julián. Propustil biskupy z vyhnanství, a tím poskytl církvi příležitost, aby si uspořádala své záležitosti bez státních zásahů. Hilarius zvolil na Západě tentýž postup, jaký se v té době osvědčil na Východě. Nedbal na méně důležité rozdíly a soustředil při sobě všechny, kdo byli ochotni vidět v ariánech společného nepřítele církve a teologie. V Paříži se konal koncil galských biskupů, který se rozhodl sesadit Saturnina (361). Podobný význam jako Saturninus pro Galii měl pro severní Itálii Auxentius Milánský. Hilarius se tedy zde pokoušel podniknout něco podobného. Mezitím se však politická situace změnila. Císař Julián padl ve válce s Peršany a císař Valentinianus chtěl, aby se v církvi obnovil mír. Tak se Hilariovi sice podařilo svolat do Milána synodu proti Auxentiovi, ale ten od počátku protahoval jednání polovičními doznáními a nakonec úplnými odvoláními tak dlouho, až konečně přesvědčil císaře Valentiniana, že pokoji v církvi nejlépe poslouží, když Hilaria pošle zpět na jeho biskupský stolec. Tak se i stalo. Brzy nato, v roce 367, Hilarius zemřel.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

4. století

křesťanství

rané křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz