Hugenoti

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: církevní dějiny

Místní zařazení: Francie

Časové zařazení: 16. století

Původně přezdívka pro stoupence - reformace ve Francii, odvozená snad od jméne Huguese Bezansona, vůdce protisavojské strany v Ženevě, nebo pravděpodobněji z německého Eidgenossen, »spříseženci«. Francouzské - protestantství se záhy přestalo označovat jako vyznání »luterské« a pod vlivem ženevského - kalvinismu přijalo označení »reformované«. Časem se však jeho stoupenci ztotožnili s přezdívkou h. I tato okolnost naznačuje, že antimonarchisticky zaměřená šlechta využila reformace k vytvoření politické strany stojící proti katolické části, za kterou bojovali vévodové z Guisy. Tři roky po prvním národním reformovaném pařížském sněmu (1559) vypukla náboženská válka, po níž následovaly další (1562-1598). Podnět dalo krveprolití ve Vassy, jímž Francois de Guise odpověděl na toleranční edikt ze St. Germain (1562), udělený h. Smíření, ke kterému se postupně schylovalo, bylo přerušeno »krvavou svatbou« či »Bartolomějskou nocí« v r. 1572, kdy bylo pobito mnoho hugenotských vůdců. Důsledkem hugenotských válek byly do té doby nevídané proudy uprchlíků do reformovaného Alsaska a k dolnímu toku Rýna (Églises des Réfugiés). Situace, již ta kritická, začala být pro h. ještě neúnosnější, když se v r. 1576 rod Guisů a římská - kurie spojili ve »Svatou ligu«, aby zničili reformační protestantismus. Situace se zlepšila nástupem Jindřicha IV. (1589-1610), který pocházel z hugenotského vévodského rodu Navarrských a r. 1593 přijal katolickou víru (Paris vaut une messe, »Paříž stojí za jednu mši«). To umožnilo jistou snášenlivost (edikt nantský, 1598, zrušený Ludvíkem XIV. ediktem z Fontainebleau, 1685). Navzdory tomu vztahy mezi h. a katolickým královským rodem zůstaly napjaté, náboženské svobody se h. dočkali až po Francouzské revoluci.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

16. století

církevní dějiny

Francie



Copyright iEncyklopedie.cz