iEncyklopedie.cz

(*Husinec asi 1372 - +Kostnice 6. 7. 1415). Český církevní reformátor. 1396 mistr svobodných umění, 1400 vysvěcen na kněze, 1401 děkan, 1404 bakalář teologie, 1409 rektor pražské univerzity, 1402-12 kazatel v Betlémské kapli. Převzal některé církevní a sociální reformní myšlenky Johna Viklefa a prosazoval je v neúnavném boji proti zesvětštění duchovenstva a proti bohatství církve. Jeho učení přivedlo Čechy do revolučního vření: od r. 1404 spory s arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hasenburku. Byl zprvu exkomunikován (1408), poté dán r. 1412 do klatby a nad Prahou vyhlášen interdikt a byl proti němu zahájen inkviziční proces. Roku 1414 předvolán na koncil do Kostnice, kde proti němu byla vznesena obžaloba. Ačkoli mu německý císař Zikmund zaručil ochranu, byl dán do vazby. Ve své obhajobě odmítal uznat mínění shromážděných koncilových otců a žádal po nich, aby jeho myšlenky vyvrátili argumenty z bible. Koncil zavrhl 30 Husových tezí. Nakonec byl Hus jako kacíř upálen. Hlavní díla: De ecclesia (O církvi), Postilla (kázání, homilie), Knížky o svatokupectví, O šesti bludech, Výklady víry, Komentář k sentencím Petra Lombarda. Spisem De orthographia bohemica zjednodušil český pravopis. Jakkoli Husovi teologičtí nástupci způsobili rozdělení církve v Čechách, katolická církev jej nepřestala vnímat jako svého kněze (za kterého se ostatně on sám až do své smrti považoval). V posledních desetiletích se vedou diskuse o možné Husově rehabilitaci. Jeho význam ocenil na 2. vatikánském koncilu kard. Josef Beran při diskuzích o dekretu o náboženské svobodě a papež Jan Pavel II. při své návštěvě v ČR r. 1990.